O víkendu 7. – 8.11. proběhl již osmnáctý ročník mezinárodní výstavy psů všech plemen pořádaný Českým kynologickým svazem.  Představilo se zde téměř čtyři tisíce psů zastupujících zhruba 280 plemen ze všech koutů světa. K vidění byly nejen všeobecně známé rasy, ale také exotické a vzácné, jako je například Mexický naháč, Canaanský pes nebo Saarlosův vlčák.

Psí šampiony z celé Evropy posuzovalo po oba dny padesát českých a dvacet zahraničních rozhodčí.Na výstavách jsou psi rozděleni do tříd podle věku, a sice na třídu mladých, otevřenou, pracovní, šampionů a veteránů. Někdy pořadatelé vypisují třídu dorostu i vítězů, kde soutěží psi, kteří v minulosti získali titul vítěze. Psy a feny posuzují rozhodčí odděleně. V každé třídě se nejlepšímu jedinci uděluje titul vítěze třídy. Při mimořádných exteriérových kvalitách může takový pes obdržet titul CAC, který má národní platnost. Vítězové tříd určitého plemene soutěží o titul vítěz plemene a vítězové jednotlivých tříd pak o titul podle druhu výstavy, např. národní nebo klubový vítěz. Dalším oceněním bývá nejlepší veterán plemene, vítěz velké národní ceny, jež je určena českým uznaným i neuznaným plemenům, vítěz skupiny, dne či celé výstavy. Na mezinárodních výstavách pořádaných pod záštitou Mezinárodní kynologické federace (FCI) soutěží vítězové tříd (CAC) o čekatelství mezinárodního šampiona krásy (CACIB). Tímto  nejvyšším výstavním titulem (CIB) se může chlubit jen ten jedinec, kterému se podaří dosáhnout dvou až čtyř takových ocenění. Další tituly mohou psi získat také ze soutěží, které pořadatelé vypisují především k zatraktivnění výstavy pro běžné pejskaře.

I na této výstavě byl zajištěn zajímavý doprovodný program. Po oba dny probíhaly soutěže junior handling, nejhezčí pár psů, nejlepší chovatelská skupina, tanec se psem (dog dancing) a Mistrovství ČR obedience, které bylo zároveň nominačním závodem na MS v  roce 2010.

Mně osobně se nejvíce líbily ukázky výcviku asistenčních psů a závody agility.

Nabídka byla opravdu pestrá, neustále bylo na co se dívat. Jediným problémem byl nedostupný program celé akce, tudíž bylo nutné haly procházet a hledat, kde se co děje. Bylo moc příjemné sledovat ty stovky psů,  kteří byli v tom nejužším kontaktu a přesto jsem neviděla ani náznak nějaké potyčky či útoku. Ani nervozita z pobytu v davu cizích lidí a psů na nich nebyla zřetelná.

Tento ročník výstavy psů byl pro mě krásným zážitkem. Cestou domů jsem přemýšlela, zda jsou všichni ti psí krasavci šťastní při všech procedůrách šlechtění, tupírování, načesávání a předvádění se. Můj labrador je nejšťastnější, pokud se může vrhnout do lesa, vyválet v bahně, vlézt do každé louže, která alespoň vzdáleně připomíná vodu na koupání.

Ale při pohledu na tyto psy Vám dojde, že oni vědí, proč tam jsou.

Oni totiž jsou šampioni a přišli vyhrát ...

Jitka Žákovská