HISTORIE A PŮVOD
Historie Japanů, stejně tak jako mnoha dalších plemen, je zahalená tajemstvím. Zdá se, že existuje několik verzí. Mnoho autorů původů psích plemen tvrdí, že všechna plemena psů se zkrácenými čenichy původně pocházejí z Tibetu. Tito psi byli postupně šířeni do světa jako královské dary vysoké hodnoty pro svoji neobvyklost a jedinečnost. Je známo, že Japan nebyl nikdy považován za psa a to jak v Japonsku, kde psi byli nazýváni " inu", tak v Číně, kde je snad prapůvod Japanů hluboko v historii a kde byli psi nazýváni "go". Ani v jedné z těchto zemí nebyl Japan nazýván psem. Obyčejní psi byli většinou "pouliční tuláci" v zemědělských společnostech staré Číny a Japonska a byli považováni za znovuzrození nešťastných či zlých lidí. Prototyp orientálních plemen se zkráceným čenichem byl však vždy v obou těchto zemích uctíván. Všechna plemena s plochým obličejem byla spojována s chrámy a bohoslužbami a byla uctívána jako zvláštní zvířata.

Většina starých čínských chrámů, stejně tak jako starodávné výšivky a keramika, je vyzdobena kresbami psů, které nápadně připomínají Japany. Jejich lidský či mýtický vzhled pravděpodobně předurčoval tyto psy k úctě a ochraně. Byli totiž šlechtěni tak, aby se co nejvíce podobali mýtickému lvu uctívanému ve starých tibetských a čínských pro-budhistických náboženských vírách. Tito posvátní psi "foo" ( lví psi ) žili v chrámech a postupně se vyvinuli v různá čistá plemena a to minimálně před dvěma tisíciletími.

Jedna z teorií tedy tvrdí, že Japan je potomkem původního tibetského teriéra. Jiná zase uvádí, že většina menších více osrstěných orientálních plemen pochází z původního prototypu Lhasa Apso. Přestože mnoho lidí si myslí, že Japan má svůj původ v Japonsku, první záznamy spíše poukazují na Čínu. Několik pramenů tvrdí, že první zmínky o Japanech byly nalezeny v čínském rukopisu z roku 57. Jedna teorie o tom jak se Japan dostal z Číny do Japonska uvádí, že v roce 520 budhističtí mniši, kteří kázali nové náboženství Japoncům, přivezli "Shoku-ken" ( čínské jméno pro Japan China ) z Číny, aby tak symbolizoval lva Budhy - mýtickou postavu uctívanou ve starodávných náboženských vírách.

Další starodávné prameny uvádějí, že předchůdce Japana přišel z korejské oblasti Shinra, která se tehdy nazývala Shiragi. V různých historických dokumentech se uvádí, že předchůdce Japana byl darem korejských vládců ( v období dynastie Silla v letech 377 - 935 ) japonskému dvoru v roce 732. V tomto roce, během tzv.období Nara, korejský princ navštívil Japonsko a přivezl pro japonského císaře dary. Mezi nimi byli i drobní psíci se zkrácenými čenichy. Tito psi byli nazýváni "Shoku-ken" a byli velmi odlišní od tehdejší japonských psů, kteří byli spíše typu špiců a byli velmi podobní dnešním Akita Inu. V následujících zhruba 100 letech bylo velké množství Japanů dovezeno ze severní Koreje do Japonska.

Jiné historické prameny uvádějí, že japonští vyslanci působíci v Číně ( během dynastie Tung v letech 618 - 910 ) a severní Koreji ( během dynastie Po H'ai v letech 698 - 926 ) přivezli zpět do své vlasti psi této rasy. Během panování Shogunate Tsunayoshi Tokugawy ( v letech 1680 - 1709 ) bylo podle dostupných informací toto plemeno chováno jako "toy" domácí pes na hradě Edo.

Tito malí psíci se velmi rychle adaptovali na japonský způsob života a postupně si vytvořili vysoký stupeň urozenosti. Například trestem za krádež Japana byl trest smrti, navíc ještě vykonán zdlouhavým a bolestným způsobem. Vlastnictví Japanů , pokud vůbec mohl být takový "polobůh" někým vlastněn, bylo striktně omezeno na úzký okruh osobností blízkých císařskému trůnu. Malby Japana staré více jak 900 let ukazují Japana, který se silně podobá moderním Japanům dnešních chovů. Japonci si přisvojili Japan China jako své císařské plemeno, " které se přidržuje okraje císařova roucha, když se prochází svými zahradami, či usedá vedle něho na kraji trůnu".

Číňané si vyšlechtili původního Japana ve svého královského psa - Pekinéze. V roce 1853 překonal britský admirál Perry "bariéru", kterou Japonci postavili proti všem cizincům, a od japonského císaře dostal darem dva páry Japanů. Ještě z období staré Číny a Japonska bylo zvykem věnovat významným návštěvám hodnotné dary jako např. Japan Chiny. Admirál Perry věnoval jeden pár královně Viktorii a druhý americkému prezidentovi Piercemu. Nicméně vzhledem k tomu, že žádný obyčejný Japonec nemohl Japany vlastnit, uvedení tohoto plemene do Západního světa bylo velmi pomalé a zdlouhavé, neboť Japanů bylo a prakticky dodnes stále je celkem málo. Od roku 1868 se Japan stává oblíbeným psem do klína pro dámy vyšších tříd v Evropě. Několik Japanů se časem dostalo i do Ameriky i když neexistují žádné bližší údaje o tom, kam přesně dorazili poprvé. V roce 1913 britský kapitán Searles koupil Japana do Anglie.

Brzo nastalo doslova "vykrádání" japonských chovů a lodi začaly rozvážet Japany prakticky po celém světě. Velké množství jich doslova proudilo do Spojených Států pravděpodobně v 90-tých letech minulého století. Každá přijíždějící loď z Východu jich měla údajně několik na palubě a minimálně stejný počet zájemců ze strany kupců na ně již čekal. Naneštěstí Japani z Japonska byli velmi náchylní na různé nemoci při změně prostředí a protože tehdy ještě nebyly žádné léky, mnoho z nich brzo umíralo. Jen málo z nich na Západě přežilo. Dodávky Japanů z Japonska byly přerušeny s vypuknutím 2.světové války. Američtí chovatelé museli využívat linie které zůstaly, aby vylepšili a uchovali toto krásné plemeno. Japonsko však také zaznamenalo ohromné ztráty mezi svými milovanými Japany a to jako důsledek války a zemětřesení. Od té doby si velké množství japonských chovatelů oblíbilo různá cizí plemena a počty domácích Japanů se v Japonsku ještě dále snížily. V posledních letech dochází k obnově zájmu japonských chovatelů o své národní plemeno a Japani jsou naopak dováženi do Japonska z Evropy a Ameriky.

Miroslav Fiřt
říjen 1998

JAPAN CHIN - VÝBĚR ŠTĚNĚTE

Japani jsou velmi veselí a šťastní malí psi, kteří jsou neustále připraveni si hrát. Jsou to však také psi, kteří se Vám potichoučku usadí do klína nebo se schoulí do křesla a budou si "užívat " večerní televize. Jsou přátelští , nadšeně poznávají nové lidi a vůbec oplývají celou řadou krásných charakterových vlastností.
Říká se, že CHIN znamená " JAKO KOČKA" a Japani mají skutečně v sobě něco kočičího, jako např. jak používají své packy k umývání obličeje. V předních packách si také přidržují hračky nebo některý druh své potravy.
Japanům v zimě není nutné oblékat ještě "kabátek". Jejich bohaté osrstění je chrání před zimou. Měli by se však vyhýbat průvanu a pokud zmoknou, měla by se jim po návratu domů vysušit ručníkem srst. Japani nejsou přecitlivělá stvoření vyrůstající ve skleníkových podmínkách a ani bychom s nimi neměli takto nakládat. Pokud při vaší péči o ně používáte selský rozum, odmění se vám mnoha lety potěšení a překrásnou společností.
Rozhodnutí o tom, že bychom si chtěli pořídit štěňátko, se musí stát rozhodnutím celé rodiny. Není to rozhodnutí nijak bezvýznamné a tudíž musí být učiněno po skutečném zvážení všech pro a proti. Pes, jakmile si jej pořídíte, se velmi rychle stane integrální součástí vaší rodiny na mnoho let.
Pokud se rozhodnete pořídit si štěně Japan China, nemělo by mu být méně než osm týdnů. Mělo by už jíst normální stravu a být odčerveno. Je lépe si štěně převzít až po prvním očkování. I tak ještě budete mít dostatek potešení z výchovy malého "děťátka". Nesmějte se, malé štěňátko Japana je skutečně jako přírůstek malého dítěte do rodiny. Znamená to pravidelný čas na krmení, na hraní, na spánek a na výcvik.
Při kupování štěňátka se snažte pečlivě si zvolit chovatele, od kterého si malého Japánka pořídíte. I on by měl mít zájem dozvědět se co nejvíce o vás, tedy do jakých rukou své štěně prodává. Chovatel by vám měl poskytnout maximum informací jak o štěně pečovat, jak jej krmit a předat vám přesné informace a data, kdy bylo štěně odčerveno a očkováno.Při samotném výběru si dobře rozmyslete, za jakým účelem si pejska pořizujete. Zda pouze jako domácího mazlíčka, či máte zájem o pozdější účast na výstavách. Chovatel vám poté nejlépe poradí. V každém chovu mohou být překrásní jedinci, kteří však plně nesplňují některé požadavky standardu, ale mohou z nich být nádherní společníci a rodinní mazlíčci.
Při samotném výběru štěněte byste měli mít na mysli několik důležitých věcí. Štěňátka Japan China jsou skutečně okouzlující. Měli by být veselí, skotačiví a mít v sobě určitou vyšší dávku zvědavosti. Neberte si mazlíčka, který se schovává za židli, nechce se k vám přiblížit nebo posedává v koutku a všechny ignoruje - sázejte vždy na extroverty. Hledejte šťastného a zdravého jedince. Měl by mít pevné tělo, ze kterého by neměla vystupovat žebra. Oči by měly být jiskřivé a ocásek by měl být hezky nesen nahoře.
Hledáte-li však svého miláčka, s kterým chcete absolvovat výstavy, kromě výše uvedeného byste měli vybírat štěňátko které má hezké kvadratické tělo, rovné štíhlé přední nohy a bohatě osrstěné rovné zadní nohy, celkově kompaktní tělo s bohatým osrstěním a hrdě nesenou hlavou. Budete chtít, aby měl velké, tmavé oči s charakteristickým výrazem úžasu a solidně velkou hlavu. Měli byste se přesvědčit, že mu nevyčnívá ven jazyk , že má těsný skus případně mírný předkus ale ne tzv.zakřivená ústa. Srst by měla být bohatá, jemná a hedvábná bez jakýchkoliv vln a kudrlinek.
Když si jdete k chovateli vybrat svého budoucího miláčka, měli byste jít sami, případně s někým z vaší rodiny. Neberte si s sebou více lidí jako např. vaše přátele. Ten výběr je plně na vás ! Dobří chovatelé vás pořádně vyzpovídají dříve než vám štěně prodají. Buďte rádi, je to důkaz jejich péče a starostlivosti. Budou chtít vědět, zda máte dobře zajištěnou zahrádku, zda je ve vaší rodině nějaké velmi malé dítě a také zda je po většinu dne ve vaší domácnosti někdo doma - štěnátka přece potřebují společnost. Vy se naopak můžete vyptávat na jeho rodiče či sourozence, případně je i chtít vidět. Otce většinou neuvidíte, neboť ten bývá většinou z jiného chovu.
Kromě očkovacího průkazu byste měli dostat i základní písemné informace o tom, jak s vaším štěňátkem především v tomto malém věku "nakládat" včetně jídelníčku, na který je štěně zvyklé a případně i menší dávku této jeho stravy tzv.pro začátek.
Nesnažte se nějak se handrkovat či smlouvat jeho cenu. Solidní chovatel utratí velké množství peněz na dobrý chov při krmení a celkové péči jak o rodiče, tak o štěňátka. Neexistuje "levné "štěně ze skutečně dobrého chovu.
Když si své štěňátko odvážíte, uvědomte si, že tento moment je jeho prvním opuštěním svého "hnízdečka", své matky a sourozenců. Na cestu si vemte raději nějaký starý ručník a noviny pro případ cestovní nevolnosti. Pravděpodobně nejvhodnější doba pro převzetí štěňátka je dopoledne což malému umožní trochu si zvyknout na nové prostředí ještě dříve, než přijde osamělost v noci.
Štěňátko si brzy zvykne na váš zavedený způsob života, ale je pár věcí, na které je třeba dbát když si jej poprvé přivezete domů. Samozřejmě každý bude vzrušený aby děťátko hned viděl, mazlil a laskal se s ním. Ale klid ! Nesmíte to přehánět. Váš Japánek s vámi prožije dlouhý čas a na každého se s jeho láskou dostane. Nejdříve ho vezměte do kuchyně. Důvodem je vytváření si jeho prvních asociací. V kuchyních je většinou teplo a vždy je tam cítit něco k jídlu. To by mělo být pro malé štěňátko určitým symbolem pro příjemné uvítání, a mělo by jej přesvědčit, že to pro něho nové místo nakonec může být celkem fajn. Pokud máte doma děti, nenechávejte je prosím se štěnětem osamotě. Je přirozené, že jej budou chtít zvedat a mazlit se s ním, ale stačí větší stisknutí nebo nečekané zavrtění a štěně může nešťastně upadnout na podlahu. Děti se musí nejdříve naučit zvířata respektovat a když je toho dosaženo, není nad šťastnější dítě, které má pejska jako společníka a přítele.
Vaše štěně, stejně tak jako děti, bude vyžadovat hračky na hraní. Naštěstí požadavky štěňat Japana jsou celkem minimální. Malý Japánek si krásně vyhraje s pánskou ponožkou , papírovou ruličkou od toaletního papíru, malým míčkem nebo čímkoliv co se kutálí. Tyto obyčejné předměty vaše štěně pobaví po celé hodiny. U hraček jako jsou medvídci dávejte pozor na očíčka, která by se mohla uvolnit a štěně je může spolknout. Pozor : stará ponožka je přímo ideální hračka, ale pouze v rodinách, kde panuje pořádek. Pokud máte ve zvyku se svlékat a "odhazovat" části svého oblečení různě po místnosti, těžko vaše štěně rozliší co patří vám a co je jeho hračkou !
Snažte se hrát si s vaším štěnětem asi 15 až 20 minut ( ne však tak, aby se úplně vyčerpalo) , než půjde večer spát. Kartonová krabice vystlaná dekou a umístěná v kuchyni je pro něho ideální "ložnicí". První noc či několik prvních nocí ve svém novém domově se štěně může cítit osamocené a dá tyto své pocity najevo slabým pláčem. Pokud nechcete, abyste s ním již napořád sdíleli společné lože, snažte se mu vytvořit co nejteplejší a nejpohodlnější pelíšek, ale neberte si ho po prvních nářcích k sobě do postele. Zkuste mu třeba přinést starého, hlasitě tikajícícho budíka, kterého umístěte poblíž jeho pelíšku. Štěně si tak může myslet, že není úplně osamocené a uloží se k spánku.
Japan Chin jako plemeno naštěstí nemá v současné době žádné dědičné vady zdravotního charakteru. Japana lze popsat jako zdravého a silného malého psa. Většina se jich ve zdraví a štěstí dožívá běžně deseti a více let. Samozřejmě však každý jednotlivec může jednou onemocnět a potom je třeba navštívit veterináře. Při takovéto návštěvě si dobře ujasněte, jak popsat symptomy, které váš pes má : ztrátu chuti k jídlu, kdy naposledy jedl, zda nepil neobvykle mnoho tekutit, jakou má stolici či zda má nějaké potíže při močení. Jinými slovy prakticky totéž, co by se i vás zeptal lékař při vaší návštěvě ordinace.

JAPAN CHIN - PÉČE O ŠTĚNĚ

Japani , se svoji hedvábnou srstí, jsou jedním z plemen, která vyžadují celkem malou péči o srst. Od šesti týdnů svého věku byste je měli navykat na to, že jsou česáni na stole. Někteří chovatelé v minulosti česali své psy na ručníku na klíně. Při jejich česání na stole je výhodou i to, že si na to zvyknou, což oceníte především později při vaší účasti na výstavách. Štěňata si tak nebudou vytvářet spojení jejich "pobytu" na stole s návštěvou u veterináře, což bývá nejčastější výmluva chovatelů na vystavách, když se jejich miláček nechce v klidu předvést rozhodčím na stole.
Pro běžné česání srsti je nejlepší pravý štětinový kartáč. Je to sice větší investice, ale určitě se vyplatí. Takový kartáč, na rozdíl od kovového, nepotrhá srst ani nevytrhá chomáče chlupů. Dále budete potřebovat dva kovové kartáče - jeden s jemnými zuby a druhý se zuby široko od sebe.
Když se chystáte na česání psa, připravte si všechny nástroje k ruce, včetně dětského pudru, vatových tampónků a destilované vody. Nejdříve pořádně vyčešte srst proti směru růstu . Začněte u ocasu a pokračujte směrem k hlavě. Nezapomeňte na nohy, které vyčesávejte směrem nahoru a pořádně vyčešte za ušima. Pokud někde najdete zacuchanou až slepenou část srsti, je nejlépe ji lehce posypat pudrem, lehce jej prsty vetřít a potom opatrně rozčesat štětinovým kartáčem. Takto se tohoto místa nejlépe a nejšetrněji zbavíte. Pokud to budete chtít rychle rozčesat kartáčem silou, můžete při tom nejen vytrhat větší množství chlupů a vytvořit tak "holé místo" na kožíšku psa, ale též mu tím způsobit nepříjemný zážitek při vytrhávání chlupů.
Poté co ukončíte tuto první část česání, postupně pročesávejte jeho srst ve směru růstu . Na závěr použijte kovový kartáč se zuby široko od sebe na poslední pročesání celého těla a ten s jemnými zuby na srst na nohou a v okolí uší.

UŠI
Prohlédněte vnitřek uší a ujistěte se, že jsou čisté, bez nadměrného mazu či známek nějakého podráždění. Zacuchaná srst za ušima může být způsobena právě tím, že se pes drbe packou za uchem v důsledku toho, že má ucho podrážděné, nebo jej svědí. Pokud máte podezření, že v uších není něco v pořádku, je přece jen lepší se obrátit na veterináře.

OČI
Dodejte svému psu pocit čistoty a s použitím vatových tamponků namočených v destilované vodě mu vyčistěte okolí očí.

ZUBY A PACKY
Zkontrolujte mu zuby. Poté mu zkontrolujte polštářky na packách abyste se ujistili, že mezi nimi nemá zaklíněný nějaký předmět a také, zda nemá přerostlé drápky.

Není nutné Japany vyčesávat denně, ba naopak , mohl by tak ztrácet svoji krásnou srst. Dvakrát týdně bohatě stačí a přitom jim denně otřít oči.

PŘÍPRAVA NA VÝSTAVU
Pokud se připravujeme na výstavu, údržba psa vypadá trochu jinak než je jeho běžná péče popsaná výše. Pes může potřebovat vykoupat, ostříhat drápky a případně být i vyčesán s pomocí fenu.
Při koupání psa využivejte normální vanu s gumovou podložkou na dně a používejte sprchu s vhodně volenou teplotou vody. Vždy teplotu vody nejdříve vyzkoušejte, než psa začnete sprchovat ! Je nejlépe volit speciální šampóny pro psy, které si v nějaké nádobě nejdříve rozmíchejte ve vodě. Poté namočte psa po celém těle s výjimkou vnitřku uší. Dávejte vždy pozor, aby se mu nedostala voda či šampon do učí a očí. Nejlépe je nejdřív mu namočit celé tělo a nechat hlavu na úplný závěr. Poté mu vetřete šampón do srsti, spláchněte, ještě jednou použijte šampón, poté důkladně propláchněte a částečně srst vysušte ručníkem. Je možné použít menší množství kondicionéru na vlasy, který mu vetřeme do vlhké srsti a tu pročešeme kartáčem se zuby široko od sebe. Poté dáme psa ještě naposledy do vany a kompletně jej spláchneme tak, abychom se úplně zbavili i kondicionéru.
Následně lehce vysušte srst psa ručníkem tak, že jej přitiskněte na celé tělo , ale nedrhněte ho. Postavte psa na stůl a fénem jej vysušte tak, že mu srst načechrávejte nejprve jen rukou a až bude pouze trochu vlhká, použijte i kartáč a dále jej dosušte fenem.

Z publikace "The Complete Japanese Chin" ( Vše o Japan Chinovi )
Autoři : Pamela Cross Stern a Tom Mather
Výběr a překlad : M. Fiřt, Praha