"Zatímco ještě nedávno se podobné zakázky objevovaly jen výjimečně, v poslední době můžu pozorovat jejich nárůst," říká preparátor Jaromír Forman, který se specializuje hlavně na preparace zvířat pro muzejní sbírky nebo školy.

Jeho slova potvrzuje i Jiří Švub, jehož těžiště činnosti spočívá spíše ve vycpávání loveckých trofejí. "Měl jsem tu dokonce jednu naši topmodelku, která se nedokázala smířit s koncem milovaného vlčáka, a tak si nechala tímto způsobem vyrobit věčnou vzpomínku," říká a potvrzuje trend.

Mazlíčka jen s fotoalbem

"Osobně mi to připadá trochu morbidní, ale na druhou stranu, když budete dělat deset jelenů za sebou, tak po profesní stránce je to příjemná změna," doplňuje Švub. Forman je ale trochu opatrný: "Je to velice citlivé téma a já si velmi pečlivě vybírám, zda podobnou zakázku přijmu. Tak trochu si typuji lidi, kteří s podobným požadavkem přijdou a ne vždy jim vyhovím."

A připomíná i další problém související s procesem preparace. Je to podle něho daleko obtížnější než u jiného zvířete, typicky lovecké trofeje. "Ti lidé měli k tomu zvířeti osobní vztah a za roky soužití znali jeho chování a výraz tváře stejně jako u každého jiného člena rodiny. Je potřeba opravdu bohatá fotodokumentace, aby člověk poznal charakter zvířete a mohl se pokusit vtisknout ho do výsledné podoby," upozorňuje Forman.

Na další obtíž upozorňuje i preparátor, který mazlíka také na požádání vypreparuje, ale rozhodně se tím nechlubí a ani tuto činnost na svém webu neinzeruje: "Lidé, než se rozhodnou k podobnému kroku, by si to měli předem pořádně rozmyslet. Už hodněkrát se mi stalo, že si tuto práci objednali, zaplatili, ale později se mi přiznali, že toho litují. Nejenže zaplatili pomalu víc než za nového pejska, ale hlavně si časem pořídili nového a začali s ním budovat vztah. A proč si tímto způsobem připomínat minulost."