Kokršpanělé a jezevčíci útočí častěji než takzvaná bojová plemena.

Hodný hravý pes, mazel rodiny, na kterého by nikdo nedal dopustit. I klidné zvíře se může během krátké chvíle proměnit v zabijáka. Takové případy jsou dokonce častější než útoky velkých, respekt budících zvířat.

Podle odborníků za agresivním psem stojí buď špatný výchova, nebo "zkrat".

Ten může způsobit hodně podnětů. Podle Kateřiny Dědičové z kynologické poradny městské policie se často stává, že pes zaútočí, protože se lekl nebo např. reagoval na bolest. "Může to být i důsledek traumatu. Takoví psi se bojí a řídí se pravidlem, že je lepší zaútočit dřív, než mu někdo ublíží," uvedla. "Proto je nespravedlivé hovořit v souvislosti s útoky psů rovnou o staffordech, pitbulech nebo rotvajlerech," podotkla. Ti podle odborníků útočí vlastně nejmíň. "Častěji vás kousne třeba jezevčík nebo kokršpaněl než pitbul," tvrdí Dědičová.

Kromě toho tato plemena doplácejí na zavádějící označení "bojový pes". Takoví psi sice byli cvičeni k boji, ale se psy, člověka spíš nenapadnou.

V Praze už dlouho atmosféru útok psa na člověka nerozvířil, podle náměstka primátora Rudolfa Blažka, je to i díky tomu, že město zavedlo povinnost evidence psů čipováním nebo tetováním. "Výhodou je možnost okamžitého dohledání majitele psa, takže odpovědnosti se nevyhnete. A díky čipům známe zdravotní stav psa," říká Blažek. Praha podle něj nešla cestou zákazů, ale stanovila povinnost, což se podle něj metropoli vyplácí.

Expres, 26.2.2007, Jana Přikrylová